neděle 9. července 2017

Jsem ziva.

Moc se omlouvam, jsem matlak a dala jsem Tondovi telefon na hlidani a on se trochu opil a pak mu ten telefon upadl na zem a vubec nefunguje. Takze dalsi zpravy asi az z Cech, pac jak jsem uz zminila, ani jeden nemame telefon. Dikybohu, ze nas nechaji jit na internet aspon tady na hostelu a muzu napsat, ze jsem ziva a zdrava.
Pokusim se dopsat zbytek z Prahy.
Pac a pusu.
Drzte mi palce.

čtvrtek 6. července 2017

Den, kdy jsem bezela zavod MS


Dnesni vitez

Rano me Tonda vzbudil s tim, ze za 15 minut jede autobus. Jenom se blbe podival a bus jel v 11.00 a ne v 10.00. Co na to rict. Matlak. Tak jsem se v klidu najedla a prevlekla. Pak bus do Vilijandi, kde se bezelo middle distance - nejdrive muzi a pak zeny.
Mela jsem dost casu, tak jsem sla jeste behat. Nasla jsem si lesni cestu a vydala se po ni. Byla opravdu krasna, stromy kolem, nikde nikdo. Najednou se proti me vynoril bezec. Tak jsem si rikala, ze je to asi dobra bezecka cesta a pripravovala se na to, ze mu zamavam. Ehm. Po chvilce, co jsme se k sobe priblizovali, mi doslo, ze neco neni v poradku. Drzel mapu a mel cislo. Takze jsem zvladla vbehnout primo do zavodu. Spravne maji tedy behat v lese, ale co se dalo delat, musela jsem to otocit a jit behat jinam.
Jinak jsme dneska vubec nepracovali, neb pro nas nebyla prace, takze jsme sledovali zavod a dosli si 2x na obed i na veceri (byla fakt dobra!). Taky to vsechno toci Cesi, takze nas vzali do zakulisi prenosoveho vozu.
Jo a proc vlastne Tonickovi rikam matlak? Vcera jsme se s Tondou vsadili, ze nepresvedci jeho milovanou Dagny, ze mi da smenu na parkovani na patek, kdy uz pracovat nemam. Uz si presne nepamatuji, jak jsme dosli zrovna k tomuhle, ale vsadili jsme se o jednu Rimi tycinku. A dneska mi nase vedouci opravdu oznamila, ze jdu na parkovani. Jenze to myslela vazne. Tonda to proste zmatlal. Klasika.
No, tak takhle se tu mame, uz jsem to psala vcera, ale napisu to radsi jeste jednou. Tondovi nefunguje mobil, takze paklize se mu snazite dovolat, nepujde to. Tak asi tak.
Dnesni obed

Pracovni nasazeni vsech Cechu je tak velke, ze to pak v buse vypada takhle

Nas vedouci cateringu, ktery je jedna z nejvtipnejsich osob, co jsem kdy potkala. Vecne zmateny, netusici a ztraceny. 
Moc se omlouvam, ze tenhle prispevek je tak kratky, ale uz se mi jednou smazal...

středa 5. července 2017

Vlastne cesky den

Dneska jsme byli na kanoich. Paradni bylo, ze jsme mohli vstavat az v osm rano, ale tim, jak jsou tu bile noci, tak to vubec neni poznat. Slunicko tu zapada po pulnoci a vychazi brzy rano. Je to trochu blby, protoze vzdycky, kdyz je svetlo, tak ma muj zaludek pocit, ze je cas jist, takze tu zeru i na sebe fakt hodne. Mozna me ani nepoznate, az se vratim.
No ale zpet k dnesku. Jeli jsme jakousi dzungli, vypadalo to jako Opatak - ale jeli jsme na lodickach pro 3 - jela jsem s dvema Polkami, kterym to moc neslo, ale zase jsme se zasmaly. No, uz vas tady nebudu zdrzovat, pridam nejake fotky.

Vecer zase ceremonial a pak jsme byli s Italy na pivku. Zitra makame uz posledbu den a pak uz nas ceka jenom zaverecna party a domu.
A proc se tohle jmenuje skoro cesky den? Protoze mi pripada, ze skoro polovine dobrovolniku rozumim - Slovaci, Cesi, Polaci atd. Ale dneska jsem potkala kluka z Ruska, ktery studuje v Praze a umi cesky!! Uz ho nemuzeme pomlouvat, protoze nam rozumi. Ajaj.
Nas kamarad Ital - pracuje jako instruktor raftingu


PS: Dneska jsem varila ja!!
PS2: Tondovi umrel telefon, takze nemuze odpovidat na zpravy. Tak se o nej nebojte...

úterý 4. července 2017

Bylo nas dva

Abych objasnila nadpis, Tonda uz spis preziva. Konkretne na tycinkach ze supermarketu Rimi, kam si poridil slevovou karticku, takze ma ted slevu 2% na kazdy nakup. Tak asi tak.
Jinak dneska jsme zas vstavali brzo, Tonda opet zaspal, takze jsem ho opet byla vzbudit, tentokrat ne u nich v pokoji, ale na chodbe, kde spi na gaucich, protoze si neprinesl karimatku (myslim, ze dost lituje, ze neposlechl svoji maminku), no proste matlak. Pak uz bus Rouge, kde se odehraval dnesni long distance. Opet jsem byla v antidopingove komisi, ale na misto jsme prijeli o 2 hodiny drive, takze jsem si nejdriv sla zaindianskobezit a pak jsem vylezla na mistni rozhlednu, ktera, k memu velkemu nadseni, ma tvar dvou capich hnizd nad sebou. Byla cela delana z jakehosi plotu, takze bylo videt uplne dolu. Pak uz zacaly startovat devcata. Diky GPSkam, ktere maji v jakyhsi 'podprsenkach' jsme mohli sledovat,  kde jsou a jak bezi. Zacala jsem premyslet o tom, ze bych se pristi rok s nekym domlvila a naucila se behat podle mapy... Uvidim.
Pak uz zacala moje supertajna dopingova prace. S tou vyjimkou, ze jsem musela sledovat zavodnici jeste o hodinu navic, nebot davala u krevni vzorky. Aspon jsem si pokecala a dostala typy, jak behat.
Pak uz zpatky na gymnazium, kde Tonda (mam sem pry napsat, ze uplne sam, ale vlastne je jen hodil do vody) uvaril testoviny. Ted se tu tak poflakuju, protoze nam zabrali fotbalek a nemame co delat. Asi pujdu spat, protoze zitra jedeme s mezinarodni skupinkou na kajaky. Dostala jsem se tam tak nahodou, protoze se kamaradim s vedouci skupinky inex dobrovolniku a ta mi nabidla, ze muzeme jet s nima.
Tak nam drzte palce, at neprsi.
Ps: Tonda je zamilovany do nasi vedouci a prave mu napsala, tak tu kolem skace, jako kdyby ho pozadala o ruku. Taky jsem musela jit pryc, protoze ted hrozne vymysli, co ji ma odpovedet. Je to fakt sranda.
To zatim vse. PAC.

pondělí 3. července 2017

Volny den

Tonda si stezoval, ze jsou moje prispevky cimdaltim kratsi - asi je to tim, jak jsem unavenejsi a unavenejsi. 
Nastesti jsme dneska meli volny den. Jenze misto toho, abych se rano vyspala, si zacala Rutha poustet videa nahlas a nahlas se bavit s ukrajinkou, ktera umi anglicky jeste min nez ona. A to se cele odehravalo prosimpekne v 6 rano. Tak asi tak. Jinak tu porad prsi a prsi, takze kdyz jsme dorazili do centra, byli jsme uplne promoceni. Chtela jsem si v sekaci koupit holinky, ale zadne tam nemeli, takze moje boty jsou zcela promocene (mely by byt nepromokave, ale udelala se mi v nich dira, dikybohu, ze tu mam sve stare konversky (zejo mami), ktere nosim v dobe nejvetsi krize. 
Ve meste jsme zasli do botanicke zahrady (to, ze jsou muzea dnes zavrena jsme nastesti zjistili uz v infocentru, takze jsme se tam neplahocili zbytecne), kde jsme, zcela necekane, opet potkali Cechy. Nebylo mi uplne nejlip, tak jsem se busem vratila na gympl. Chtela jsem si jit lehnout, ale zakecala jsem se s Italem (dobra vec je, ze si tu clovek ma porad s kym povidat a taky.. Dagny mi rika Ta ukecana, takze si asi dokazete predstavit, co je tim mineno.)
Mezitim se Tonda stihnul vratit a osprchovat a byl cas jit na medailovy ceremonial. Bylo to velmi pusobive. Myslim, ze nejvetsi radost mel stribny Francouz, ktery skakal do vzduchu. Trochu jsme se stydeli a nedosli jsmr poprat Cechum. Tak jim aspon drzime palce na dalku a na zitra.
Zitra zas antidoping a brzke vstavani. 
Tak pac a pusu! 


neděle 2. července 2017

Opravdu tajny den

Rano jsem si byla zabehat. Teda, abych byla uprimna, slo to hodne ztuha. No, co se da delat, budu na tom muset zacit pracovat. Pak me Marie z Finska odvezla autem na do mestecka jmenem Viliani (nebo nejak tak). Je to nadherna vesnicka se zriceninou hradu, ktery, jak jsem pochopila, demoloval kdokoli, kdo do vesnicky prisel..
Ve vesnicce jsem se prosla, koupila darek segre a takovi a pak uz se bezel zavod - dneska stafety. Cesi chvilu vypadali na medaili, ale bohuzel skoncili bramborovi.
Pak uz zacala moje antidopingova prace, o ktere sem nicmoc napsat nemuzu, nebot jsem podepsala papiry (tedy v estonstine), ze nebudu mluvit o tom, co se behem antidopingu deje. Tak asi tak.
Nakonec si se mnou jeste Tonda prosel trasu orientaku - pridavam fotku.
Moc se omlouvam, ze tenhle prispevek je tak kratky, ale bojim se, ze bych sem mohla napsat neco, co nema byt nikdy zverejneno. Tak sem aspon napisu, ze orientaci jsou opravdu krasni kluci.
Tak.



sobota 1. července 2017

Den plny nespravedlnosti

Na co jsem si dneska stezovala:
- ze nemam vestu, co dostali vsichni dobrovolnici
- ze prsi (stale)
- ze musim nosit ploty a tezke stoly a kluci mezitim hlidaji kontroly
- ze nevyhral Cech (ale byl 6. a byl hrozne nadseny, takze se to taky pocita)
- ze jsem unavena
- ze jsem nestihla orientak
- ze prohravam hru napolo v rustine napul v anglictine
- ze jsem jeste nic nekoupila segre
- ze ma nekdo talent a zahodi ho a ja nemam nic
- a tak
Ale zas jsem fakt rada, ze jsem tady, to je jenom takova nalada
Dnesek pro me zacinal az v sest vecer, takze jsem se predtim byla podivat na finale sprintu a muzu vam rict, ze i kdyz bych bezela po rovince a oni do kopce a jeste by to museli cist z mapy, stejne bych asi prohrala.
Jak rychle bezi si asi lepe ukaze fotka, na ktere je prave onen nejlepsi cesky zavodnik:
Pak uz jsme rozkladali cil a tahali stoly a do toho prselo, ale nastesti nas Aleksander vzal autem driv, protoze videl, jak jsme unaveni.
Jinak jsem zitra na antidopingovce, tak se dost tesim a berem me tam fakt mila pani z Finska, tak se tam snad nejak dostanu. :)
Taky jsem dneska nezpusobila zadne mezinarodni faux pas, tak se ani zadnym nepochlubim. Zitra mozna pobezim orientak, tak uvidim, ale spis ne, nebot to nestihnu.
Tak pac a pusu, jdu si dat jeste neco k jidlu.