Opravdu tajny den

Rano jsem si byla zabehat. Teda, abych byla uprimna, slo to hodne ztuha. No, co se da delat, budu na tom muset zacit pracovat. Pak me Marie z Finska odvezla autem na do mestecka jmenem Viliani (nebo nejak tak). Je to nadherna vesnicka se zriceninou hradu, ktery, jak jsem pochopila, demoloval kdokoli, kdo do vesnicky prisel..
Ve vesnicce jsem se prosla, koupila darek segre a takovi a pak uz se bezel zavod - dneska stafety. Cesi chvilu vypadali na medaili, ale bohuzel skoncili bramborovi.
Pak uz zacala moje antidopingova prace, o ktere sem nicmoc napsat nemuzu, nebot jsem podepsala papiry (tedy v estonstine), ze nebudu mluvit o tom, co se behem antidopingu deje. Tak asi tak.
Nakonec si se mnou jeste Tonda prosel trasu orientaku - pridavam fotku.
Moc se omlouvam, ze tenhle prispevek je tak kratky, ale bojim se, ze bych sem mohla napsat neco, co nema byt nikdy zverejneno. Tak sem aspon napisu, ze orientaci jsou opravdu krasni kluci.
Tak.



Komentáře